přeskočit navigaci

poznávací zájezdy do celého světa
historické skvosty, slunečná pohoda

Sevilla - hlavní město Andalusie

Sevilla je hlavní město Andalusie, žije zde asi 700 000 obyvatel. Leží ve výšce pouhých 10 metrů nad hladinou moře, kolem řeky Guadalquivir. Je zde nejteplejší léto v celém Španělsku.

Sevillu založili již Féničané, a po nich se zde vystřídali také Řekové a Kartaginci. V 1.st. př. n. l. ji dobyl Julius Caesar. Za Římanů a Vizigótů byla hlavním městem provincie. Pozůstatky římského osídlení se nacházejí severně od města v Italice. Arabové, kteří Sevillu dobyli na Vizigótech v r. 712, vtiskli městu dnešní ráz a dali řece její současné jméno. Sevilla pak byla soupeřem sousední Cordoby. Sevilla byla od 11.st. sídlem emírů dynastie Almohadů. Ve 13.st. ji dobyl Ferdinand III. Kastilský. Křesťanští králové pak přenesli svůj dvůr do maurských paláců. V 16.st. byla Sevilla nejbohatším španělským městem. Obchod a přístav přitahovaly nejen tuzemské a zahraniční obchodníky, ale i různé živly a dobrodruhy. Město se stalo překladištěm zboží z kolonií a Evropy, především zlata a stříbra. Zároveň se stalo kulturním centrem. Objevení Nového Světa tak mělo pro Sevillu klíčový význam. Od 18.st. se říční přístav postupně zanášel pískem a město začalo ztrácet na významu.

V r. 1992, kdy socialistická vláda byla u moci deset let, byla Barcelona pořadatelem olympijských her, Madrid hlavním kulturním městem Evropy a v hlavním městě Andalusie Seville se konala světová výstava. Od první Všeobecné výstavy v r. 1851 v Londýně již proběhlo 26 světových výstav v 17 zemích. Výstava v r. 1992 měla být společným podnikem Sevilly a Chicaga, ale americký pořadatel od projektu v r. 1987 z finančních důvodů odstoupil.

Světová výstava Expo 92 se z části pořádala k 500. výročí první Kolumbovy plavby přes Atlantik a zároveň se stala neopakovatelnou přehlídkou nového Španělska. Místo konání na velké části ostrova La Cartuja na řece Guadalquivir mělo rozlohu 215 ha. Nové mosty, z nichž některé byly nekompromisně moderní, spojovaly toto dříve pusté místo se Sevillou. Pavilony byly budovány na neobdělávané půdě a jeden zpustlý klášter z 15.st. byl přebudován na uměleckou galerii. Hesly Expa 92 byly modernost a internacionalismus. Výstavy se zúčastnilo 110 zemí a vybudováno bylo více než 60 národních pavilónů. Tak například britský pavilón byl z oceli a skla a jeho přední fasádu tvořila vodní stěna napájená čerpacím systémem a solárními panely. Expo bylo otevřeno šest měsíců a za tu dobu ho navštívilo 18 mil. návštěvníků. Díky této výstavě byla modernizována dopravní síť v Seville, vzniklo 75 km nových dálnic a bylo rozšířeno letiště.

Tabáková továrna

Budovu Tabákové továrny navrhl v 18.st. Sebastien van der Borcht. Je to druhá nejrozsáhlejší veřejná budova ve Španělsku po El Escorialu. Dnes zde sídlí Sevillská univerzita. Zde pracovala Carmen a spolu s ní dalších 10 000 dělnic.

Palác San Telmo

Budova Paláce San Telmo je ze 17.st. a tehdy zde bylo sídlo Námořní univerzity. V 19.st. zde také sídlil vévoda Montpensieur. V současné době je zde sídlo předsednictva Andaluské vlády.

Alcazar

Alcazar je někdejší rezidencí emírů. Byl na příkaz Petra Hrozného ve 14.st. přestavěn. To, co je dnes k vidění, jsou pozůstatky rozsáhlého areálu paláce předvádějícího směsici mudéjarského a maurského slohu, které přečkaly ničivé zásahy a požáry. Je to jedna z nejstarších královských rezidencí v Evropě. Na tomto místě stávala již římská akropole, raně křesťanská bazilika, různé vizigótské stavby a maurský hrad, první pevnost z 9.st. Vstup je přes Puerta Leon, kterou zdobí azulejos se znakem lva. Patio de la Monteria odděluje palác od zbytku města. Z Patia de Leon je již vidět hlavní fasáda paláce, která byla vybudována v r. 1364 a v 16. a 17.st. byla rozšířena. V Salas de los Almirandes se nachází Casa de la Contratacion, kde se plánovaly některé zajímavé cesty kolem světa, např. Magalhaensova. Zdi jsou pokryty tapisériemi ze 17. a 18.st. Nejkrásnější je zde obraz Panny Marie Navigátorky od Alejo Fernandeze, která má po pravé straně dole postavu Columba. Patio de las Doncellas je jádrem residence. Na zdech je krásná plastická výzdoba a keramické dlaždice ze 16.st. v mudéjarském stylu. Podle arabské tradice se všechny veřejné záležitosti odehrávaly právě zde a soukromý život byl soustředěn kolem nádvoří Patio de las Muňecas. Sloupy na tomto nádvoří jsou ještě z období chalífů a pocházejí ze zbořené cordobské mediny Azahara. Štuková výzdoba horní části byla restaurována v r. 1843. Kolem Patio de las Docellas jsou místnosti převážně oficiálního charakteru. Je zde Salon del techo Karla V. s renesančním lakunovým stropem z cedrového dřeva, tři malé pokoje Marie de Padela a hlavní místnost, nejhezčí z celého paláce Salón de Embajadores. Jsou zde portréty všech španělských králů po Filipa III. s daty jejich vlády. Je zde také vyřezávaný strop almocárabe, podobající se krápníkové jeskyni. Když se vystoupá po schodišti z doby Karla V., vstoupí se do řady místností vyzdobených vlámskými, francouzskými a španělskými tapisériemi ze 17. a 18.st. Je zde Oratorio de los Reyes Catolicos s malovaným oltářem z r. 1504, Salas de los Infantes de Reyes, ložnice krále Petra a ložnice královny Doňy Marie.

Giralda

Giralda je spolu s Pomerančovníkovým dvorem jediným pozůstatkem Velké mešity. Byla postavena z kamenů dovezených z římské Italicy. Do výšky ji dále z cihel budovali Almohadé, kteří ji také nechali vyzdobit vnější fasádu. Giralda byla dokončena až za křesťanské éry. Giralda je vlastně minaret vybudovaný ve 12.st. ve stejném stylu jako minarety v Rabatu a Marakéši. Věž je vysoká téměř 100 metrů a do výšky 70 metrů lze vystoupit po rampě, kterou překonal v r. 1248 Ferdinand III. na koni, když město dobyl. Více než 140 sloupů zdobících vnější stranu pochází z paláce Azahara v Cordobě. V r. 1356 byla věž vážně poškozena zemětřesením, ale krátce na to byla opravena do původní podoby. Nejstarší plány přestavby minaretu do podoby křesťanské zvonice jsou z r. 1555. V r. 1558 byly zahájeny práce na její přestavbě podle cordobského architekta Hernana Ruize. Když byly práce v r. 1565 dokončeny, byla věž vyzdobena malbami podle návrhů kanovníka Francisca Pachecy, ze kterých se ale do dnešní doby v podstatě nic nedochovalo. Na vrcholu věže byl jako symbol vítězství křesťanské víry umístěn kolos Vítězné víry. Socha sv. Jana vysoká 7,52 metrů o hmotnosti 2 tuny je vyrobena ze železa a bronzu a na vrcholek věže byla umístěna v r. 1568.

Katedrála

Katedrála byla postavena na místě Velké mešity, ale ponechaly z ní minaret sloužící jako zvonice a Patio de los Naranjos jako neobvyklý rajský dvůr. Výstavba katedrály začala v r. 1402 v gotickém slohu podle vzoru francouzských katedrál. Je to třetí největší katedrála na světě. Je 130 metrů dlouhá, 76 metrů široká, je zde 140 mohutných podpěrných pilířů a 93 obrovských oken, tisíce figur a soch z mramoru, železa, dřeva a kamene, kopule, oltáře a hroby. Pět chrámových lodí se tyčí do výšky 36 metrů a je zde také 45 postranních kaplí. Nejdůležitější v interiéru je Capilla mayor s největším oltářním nástavcem na světě. Na jeho 220 m2 s více než 1000 figur znázorňujících biblickou historii pracovalo 26 umělců. Střední část byla dokončena v r. 1521, postranní části až v l. 1550 - 1564. Oltář je tvořen 45 obrazy ze života Krista a Panny Marie a je doplněn obrazy hlavních sevillských svatých. Capilla Real byla vybudována v l. 1551 - 1575. Jsou zde hrobky významných sevillských vládnoucích osobností Alfonse X. a jeho matky Beatrice Švábské a Karla V. a jeho matky. Je zde také symbolický hrob Kryštofa Kolumba od Artura Melida, který sem byl přenesen v r. 1899 z Havany. Patio de los Naranjos tvoří jediný rajský dvůr katedrály. Uprostřed je fontána pocházející z vizigótské katedrály.

Indický archiv

Budova byla postavena v l. 1583 - 1598 a sloužila jako Casa de Contratacion pro uzavírání smluv a obchodů se Západní Indií. Jsou zde uloženy všechny dokumenty týkající se objevení Ameriky.

Santa Cruz

Je to někdejší židovská čtvrť s úzkými uličkami. Dnes už ale Židy mnoho nepřipomíná. V r. 1391 došlo k protižidovskému pogromu a tisíce Židů bylo povražděno. Synagoga byla přeměněna na kostel Santa María la Blanca.

Torre del Oro

Věž je symbolem města. Původně byla opevňovací věží městských hradeb Almohadů. Za své jméno vděčí dřívějším zlatým vnějším dekoracím. Dnes se zde nachází malé námořní muzeum.

Plaza de Espaňa

Náměstí je středem výstaviště z r. 1929. Využitím kachlové výzdoby azulejos sledovali architekti návaznost na maurské dědictví. Přes vodní příkop vedou mosty s keramickým zábradlím a v dolní části budovy jsou na kachlích zobrazeny historické scény jednotlivých španělských provincií.

Zajímavé odkazy: Dovolená ve Španělsku
© 2013 CK MAYER & CROCUS - specialista na poznávací zájezdy s 15-letou tradicí